ZVOLILA JSEM LÁSKU
ZVOLILA JSEM LÁSKU
6. století, dávno tomu. Dávný příběh mé Duše, jedné mé inkarnace, který mi udržel naději v Lásku a spojení čisté, dvojplamenné lásky. Nádherné pouto, které dnes teprve znovu cítím, můj dvojplamen daleko, vůbec o mně neví. Možná jen malou zmínkou, ale netuší, dnes však příběh vyprávět vám chci. O muži, kterého neznám a nikdy jsem ho neviděla, však vím, že tímto dávným životem jsem s ním na lodi lásky plula. A nádherný ten příběh jest.
Kde láska ze začátku hořela, můj muž a dítě milované. Jak z manžela se stal tyran a hrdá král, jež neměl na lásku mou již čas, mnoho toho pro mě chtěl, já však majetkem nežila. Milovala jsem ho hluboce, syna mu dala, mohla jsem mít bohatství na ruce, celá země se nám dvěma klaněla. Já však tichá a každým měsícem tišší, doufala jsem v lásku, která už v manželství nic neznamenala. Můj tichý pláč mé Duše přivedl do služeb mého muže, někoho krásného, kdo milovat toužil a chtěl. Nesvázanost, nádhera a láska vzplanula jen. Byl to okamžik, kdy můj manžel na mě stáhl ruku? Snad už se pomátl, ano, hmotné bohatství mu bylo všechno. A já v tichosti mlčela a trpěla. Utíkala jsem se v naději k tomu krásnému a milujícímu muži. Strach, že mu ublíží jsem ovšem měla. Scházet tajně jsem srdcem toužila, ale vystavit ho nebezpečí jsem nechtěla.
Schylovalo se k bouři. Muž už na mě neměl čas. Hrubý byl, jen prachy mi dával a nové věci nosil. Začal se mi přepych s jeho chováním hnusit. Když vztáhl ruku podruhé a potřetí, nedrželo mě nic před hanbou, to nebylo vysvobození, ale prokletí. A cesta jediná z toho ven.
Ano, já šla. Za hlasem svého srdce s mužem, který milovat mě chtěl. Nikdy mi v ničem nebránil, jen sdílet se jeden v druhém. Ruku v ruce městem jsme běželi. Vojska a mocné armády mého manžela jsme vůbec nedbali a oba jen v tom, co na sobě jsme měli, chudí v majetku, ale všechno jsme měli - lásku jeden druhého, plamínky našich očích, míhaly se a jiskřily. Byla to láska jako trám, převezla nás přes oceán, kde s ním jsem žila poklidný život, lepší než v přepychu a bohatství. Poznala jsem zimu i vedro, lásku, která hřeje a muže, který miluje. Dokonalý život, ač dětí jsme neměli, srdce volalo a já touhu jeho následovala. Byli jsme tu jeden pro druhého. A tohoto muže, svého dvojplamene, já vzpomínám.
Vím, že poznání a energie nás obou je jedinečná a spojená. Táhnou za jeden provaz vždycky spolu až do společného hrobu a zas a zas znovu. Vzpomínám muže, který mi ukázal, že láska je vše a nelze jít níž, než pro touhy srdce a naplnění chtíče Duše.